Zpět na články

První válečné fotografie jsou staré přes 160 let

Informovat o ozbrojeném konfliktu prostřednictvím filmových záběrů, fotografií či zpráv víceméně v přímém přenosu je dnes zcela běžné, se skutečným válečným zpravodajstvím v reálném čase se ale veřejnost setkala až za krymské války v polovině 19. století. Tehdy se objevil také první válečný fotograf.

Jeden z mnoha Fentonových snímků z krymské války zachycuje příslušníky 89. pluku Jeden z mnoha Fentonových snímků z krymské války zachycuje příslušníky 89. pluku, zdroj: Profimedia.cz

Krymská válka zuřila v letech 1853 až 1856. Původně šlo o ozbrojený konflikt mezi Ruskem a osmanskou říší, který se ovšem rozrostl poté, když Britové a Francouzi přišli Osmanům na pomoc. Chtěli totiž zabránit mocnému Rusku v další expanzi. Válka si vyžádala mnoho obětí na obou stranách, ale svou mohutnou daň si vybraly především nemoci a epidemie. Počet obětí se odhaduje na 600 tisíc, z toho v přímých bojích padlo jen sto tisíc lidí. Válka skončila porážkou carského Ruska.

Krymskou válku ovšem proslavila nejen známá anglická ošetřovatelka Florence Nightingaleová, která zachránila spoustu životů, ale také fakt, že šlo o první válečný konflikt v dějinách, který mohla světová veřejnost díky telegrafu sledovat téměř v přímém přenosu. Prvním a nejznámějším válečným zpravodajem byl irský novinář William Howard Russell z britských Timesů. Královská fotografická společnost (založená v roce 1853 na podporu nového média) poslala do oblasti bojů také reportéra Rogera Fentona, který bývá považován za prvního válečného fotografa v dějinách.

Pravda ovšem je, že Fentonovy známé a fascinující snímky vlastně vůbec nezachycují bojové operace a hrůzy války, ale spíš každodenní život vojáků. Muži v uniformě pózují na fotkách před vozy, stany, u jídla, v poli, případně na cestách posetých koulemi z kanonů. Až na několik výjimek bychom tu ale nenašli záběry mrtvých nebo raněných.

To mělo několik důvodů, jedním z hlavních ale byl tehdejší postoj vůči válce. Ta totiž byla považována za čestnou vlasteneckou povinnost a záběry smrti či krve by tuto image značně narušily. Fenton měl svými snímky především pozitivně ovlivnit mínění veřejnosti, která se k britské účasti ve válce stavěla značně kriticky. Jeho snímky tedy měly vlastně plnit podobnou funkci, jako kdysi obrazy slavných malířů zachycující velkolepé bitvy. Tento postoj se změnil až o pár let později, kdy se objevily fotografie z americké občanské války (1861-1865). Fotografové George Barnard, Alexander Gardner, James Gibson nebo Timothy O'Sullivan se na nich nebáli s veškerou názorností ukázat hrůzy války a mrtvé a trpící lidi na bojištích.

Třebaže Fentonovy snímky tedy nejsou skutečným zachycením bitevní vřavy, je právem považován za prvního válečného fotografa a časopis Life jeho dílo zařadil mezi 100 fotografií, které změnily svět.

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články