Zpět na články

Válka s Íránem není v zájmu Západu, i když je Teherán součástí 'osy zla'

Po útocích na ropné tankery, ze kterých USA obviňují Írán, se naskýtá otázka, zda je ozbrojený konflikt s Íránem jen otázkou času, nebo se jedná pouze o válku slov. Válka USA s Íránem je sice vysoce nepravděpodobná a nežádoucí. Na druhé straně okolnosti vypuknutí první světové války ukazují, jak snadno se může konflikt slov změnit ve válku mimořádných rozměrů, píše Aleš Rozehnal na webu Hlídací pes.

Ilustrační snímek Ilustrační snímek, zdroj: Facebook: Donald J. Trump

Spojené státy americké mají za sebou dvě války v Iráku, a tudíž se samozřejmě nabízí srovnání s potenciálním konfliktem s Íránem.

Lekce se Saddámem 

Cílem druhé irácké války nebylo jen odstranění zbraní hromadného ničení, které Irák ve skutečnosti neměl, ale i odstranění režimu Saddáma Husajna, který utlačoval své občany a ohrožoval své sousedy.

Prezident Bush měl pro druhou válku v Iráku souhlas Kongresu a získal i určitou podporu OSN. Vybudoval také relativně širokou koalici, která zahrnovala zejména Velkou Británii, Polsko, Španělsko, ale i např. Austrálii.

Dokonce i státy, které s použitím síly nesouhlasily, zejména Německo, souhlasily, že se budou účastnit obnovy Iráku po porážce režimu Saddáma Husajna. Na straně americké administrativy stálo i americké veřejné mínění.

Iráčtí šíité začali po první válce v Zálivu ozbrojený odpor proti iráckému režimu. Irácký Kurdistán se stal na režimu více méně nezávislým a nezakrýval své nepřátelství k němu.

Irák byl mezinárodně izolovaný a vojensky mimořádně slabý. Přesto všechno byla druhá irácká válka nejen pro Střední východ, ale i pro samotné Spojené státy neúspěchem a katastrofou, která nebyla reparována ani po více než patnácti letech.

Írán není Irák 

Írán patří ke státům, které Bush označil jako osu zla. Současná politika Íránu v Iráku, Sýrii, Libanonu, Jemenu nebo v Gaze je mimořádně destruktivní. Íránský režim podporuje terorismus a utlačuje své občany. Nepoužívá proti nim však tak brutální prostředky jako používal režim Saddáma Husajna.

Přes to všechno nemají Spojené státy žádný právní důvod začít jakýkoli ozbrojený konflikt s Íránem.

Zatímco Irák v roce 2003 více než deset let porušoval podmínky příměří z roku 1991, vedl vojenské operace proti Kurdům, vyhýbal se sankcím a v roce 1996 bylo zjištěno, že pokračuje v programu chemických a biologických zbraní, mnohostrannou smlouvu o kontrole íránských jaderných zbraní, jakkoli je špatná a nedostatečná, Írán dodržoval.

S válkou s Íránem by nesouhlasil Kongres a nelze očekávat ani náznak souhlasu OSN. Ve válce s Íránem by byly USA zcela osamocené, protože již nyní mají napjaté vztahy s Evropskou unií, Mexikem, Kanadou nebo Čínou.

Nejbližší americký spojenec, Velká Británie, je paralyzován brexitem. Spojené státy by tak podpořil pouze Izrael a státy Perského zálivu, kde politicky dominuje Saudská Arábie.

Sto let staré varování 

I když má Írán možná více nepřátel, než měl v roce 2003 Irák, zájmy Iráku té doby nikdy nekonvenovaly zájmům nějaké významnější mocnosti té doby tak, jako v současné době konvenují zájmy Íránu zájmům Ruska.

Existují náznaky, že Íránci jsou se stávajícím teokratickým režimem nespokojeni. Neexistují však žádné náznaky, že by akceptovali zahraniční vojenskou intervenci. Zatímco Irák byl a je umělým a značně nefunkčním státním útvarem, je Írán zemí jedné z největších civilizací na světě s mimořádnou historií.

Ve srovnání s válkou v Iráku by válka s Íránem byla válkou ve větším rozsahu, bez spojenců, bez náznaku právního důvodu k válce a bez představy, co by mohlo následovat po porážce Íránu.

Válka USA s Íránem je tedy vysoce nepravděpodobná a nežádoucí. Na druhé straně okolnosti vypuknutí první světové války ukazují, jak snadno se může válka slov změnit ve válku mimořádných rozměrů.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky

diskuze: 0 příspěvků, nových

Zpět na články